Antibiotika z přírody ANO či NE?

Ještě v první polovině 20. století hrála antibiotika z přírody prim. Vše se změnilo s objevem penicilínu a dalších antibiotik, která se brzy masově rozšířila. Jejich účinnost v boji s bakteriemi byla překvapivě vysoká.

Jsou antibiotika jediné řešení?

Mnozí lékaři i pacienti získali pocit, že právě antibiotika jsou jediným řešením celé řady zdravotních problémů. Důsledky nadužívání na sebe nenechaly dlouho čekat. Rezistence bakterií se zvyšovala a zvyšovala, což vedlo ke vzniku super odolných druhů. Je paradoxem, že sám objevitel penicilinu – Sir Alexandr Fleming si možná rizika uvědomoval a zcela racionálně došel k závěru, že penicilín se nesmí stát masovou záležitostí. Bohužel se tak stalo a světová zdravotnická organizace i Evropská unie se dnes snaží prostřednictvím osvěty upozornit na potřebu uvážlivého užívání antibiotik. V této souvislosti byl 18. listopad stanoven jako Evropský antibiotický den.

Podávání antibiotik předepsaných lékaři má za určitých podmínek rozhodně smysl. V případě silných infekcí mohou být jediným východiskem, jak život ohrožující stav zvrátit. Mnohdy je však na místě vhodnost užívání antibiotik zvážit. Škrábání v krku není nic příjemného. Je ale opravdu nezbytné se ihned uchylovat ke konzumaci antibiotik z lékárny? Příznivých výsledků lze často dosáhnout také pomocí přírodních antibiotik. Nejznámějšími zástupci antibiotik, k nimž není třeba žádat o vystavení receptu, jsou česnek, cibule, zázvor, skořice a především med.

Manukový med - přírodní antibiotikum

Manukový med patří mezi jeden z nejúčinnějších přírodních prostředků boje s bakteriemi. Každý med do jisté míry hubí bakterie. Manukový med však obsahuje antibakteriální složku, která jej od ostatních medů výrazně odlišuje. To, co činí manukový med jedinečný, je methylglyoxal. Antibakteriální účinky manuky, na níž původní obyvatelé Nového Zélandu po celá staletí spoléhali, byly potvrzeny v laboratořích novozélandských vědců. Za zmínku stojí také antivirové a antimykotické vlastnosti. Využití v odborné lékařské praxi význam manukového medu jen potvrzuje. Jeho nespornou výhodou je i skutečnost, že nepoškozuje trávicí ústrojí a nemá ani jiné vedlejší účinky, jako běžná antibiotika. V případě manukového medu navíc v žádném případě neplatí tvrzení „co je zdravé, není dobré“[1].

Příznaky odezní, nemoc je pokořena. Úplně vyhráno ale stále nemáme. Jak je to možné? S konzumací běžných antibiotik souvisí další problém. Spolu se zlými bakteriemi přicházíme i o ty hodné, které jsou nezbytné pro správné fungování organismu. Rozvoj přátelské střevní mikroflóry, která byla antibiotiky narušena, podpoří přísun probiotik, prebiotik a kvašených potravin. Návrat do normálu však nelze očekávat ze dne na den. Řešení pro zlepšení činnosti střeva a s tím související posílení imunity může přinést konzumace yaconu. Obsažený inulin podporuje růst zdravé střevní mikroflóry. Příjemná sladká chuť a nízká energetická hodnota je jeho další nespornou výhodou.

Manukový med jsme testovali i na sobě

P.S. Protože není nad osobní zkušenosti, rozhodli jsme se manukový med vyzkoušet sami na sobě. Kdykoli někdo z nás pocítí zaškrábání v krku, přichází řada na lžičku novozélandského manukového medu. Výsledky nás už rok více, než mile překvapují. Angína, chřipka i další nepříjemná onemocnění se nám úspěšně vyhýbají. Manukový med jsme si oblíbili v kombinaci s čajem z čerstvého zázvoru. Výhodou je, že na rozdíl od klasického medu nejsou účinky manukového medu  při kontaktu s vysokou teplotou nijak oslabeny. Pokud chceme s bakteriemi zatočit ještě razantnějším způsobem volíme syrový nastrouhaný zázvoru promíchaný s manukovým medem. Manukový med s označením 100+ je vynikající jako prevence. V případě počínající nemoci vsadíme na manukový med Watson and Son 400+ . Chuťově rozdíl nepoznáme, jsou stejně vynikající. Označení je ale přesto důležité, protože udává  množství účinné látky. Čím je číslo vyšší, tím lépe pro nás a hůře pro bakterie.

Zdroje:
  • [1] www.healthline.com/nutrition/manuka-honey-uses-benefits
Máte něco na srdci? Přidejte komentář.